Pan Płatek Filípek a jeho první cesta na Zemi

Pan Płatek Filípek a jeho první cesta na zemi

Terapeutická pohádka

Hlavní cíle: snížení strachu z nových situací a nového prostředí.

Obsah pohádky:

Rád bych vám představil příběh pana Płatka Filípka – slavný tulák, dobyvatelé mnoha vrcholů, který nejednu zimu obletí svět. No, pane Płatek Filípek, stejně jako ty jsi byl jednou úplně malá sněhová vločka. Pan Płatek Filípek vzpomíná na svou první cestu na Zemi jako nikdo jiný.

V mrazu, Zimní večer pana Płatka – malý chlapec byl poslán z nebe na Zemi. Tahle cesta do neznáma vůbec nebyla úsměvná, ačkoli se už naučil létat a věděl to dokonale, jak se vypořádat s příliš silnými poryvy větru. Ale co se dalo dělat, když všichni mluvili: je čas!! Sbalil batoh, oblékl si bílou pláštěnku, kterou mu upletla babička a byl na cestě.

Vyskočil z chlupatého obláčky, který byl do té doby jeho domovem a cítil, jak vzduch naplňuje jeho drobné plíce.

– Silný vítr, špatná viditelnost, žádný kontakt s Aviation Tower – rychle vyhodnotil situaci

Pan Filípek – To není dobré… – pomyslel si a s větší rychlostí uvažoval, jestli už nemůže jít domů. Vyděšeně zavřel oči a schoulil se do sebe. Pevně ​​sevřel bílá víčka a pokusil se vzpomenout si na své přátele. Na okamžik se jeho srdce zahřálo, jakmile však okamžitě otevřeli víčka, všechen strach se vrátil s dvojnásobnou silou.

– Co dělat, co dělat? – ptal se v duchu sám sebe, ale nic mě nenapadlo.

Pak uslyšel velmi jemný hlas vycházející přímo ze tmy.

– Široce roztáhněte ruce a nohy! Narovnat! - Filipovi se tyto poznámky zprvu zdály zcela absurdní. Je to tak, jako by mu matka řekla, aby si za slunečného dne nazul holínky a pláštěnku. Co to teď může pomoci, když je tu úplně sám a obklopuje ho tma.

– A! Proč jsem to musel být já? Proč? – byl vytržen z Filipovy hrudi. Pouze, když na jeho otázku odpověděl tichý hlas ze tmy, uvědomil si to, že to už nebyly jeho myšlenky, ale hlasitý výkřik.

– Protože jste na to připraveni! Umíš krásně létat! Už se prostě nesmíš bát. Roztáhněte ruce a nohy, a uvidíš, mám pravdu!

– Aha, co se děje?! – pomyslel si pan Płatek Filípek a plnil rozkazy tajemného hlasu ze tmy. To, co se po chvíli stalo, našeho malého kamaráda úplně překvapilo. No a vítr najednou přestal být jeho nepřítelem. Naopak, dovolil panu Filípkovi předvést dvě skokové piruety ve vzduchu a navíc je zakončit saltem. Jak velká byla Petkova radost, když objevil své možnosti. Už se nebál. Jeho oči se rozšířily. Když si zvykl na tmu kolem něj, poblíž uviděl letět krásnou Lucyku Petal. Tehdy to nevěděl, jak se jmenuje, ale byl si jistý, že právě ona mu v této těžké situaci pomohla.

– Juchuuu! jsem tu! – vykřikl nový přítel pana Filípka – říkal jsem ti? Umíš krásně létat! – řekla Lucynka a mrkla na našeho kamaráda. Pan Filípek se lehce začervenal, a protože jeho kůže byla úplně bílá (jak se na sněhové vločky sluší) s tím se nedalo počítat, že ruměnec zůstane bez povšimnutí.

– Děkuju! – zakřičí Filípek jako odpověď – je to tak úžasný pocit! Tančím ve vzduchu! – zdálo se, že radost plynoucí ze slov pana Filípka nemá mezí. Aby toho nebylo málo, v tu chvíli se mu před očima objevila krásná zimní alej a Petals Lucynka, po obou stranách porostlé rozvětvenými stromy. Vteřinu za sekundou byl let Petals pomalejší a klidnější. Lucynka ve světle vycházejícím ze starého, barokní lampa zcela připomínala baletku.

– Hymmm… první hosté na obzoru… Ozval se z ničeho nic, najednou silný mužský hlas. Pan Filípek si rychle uvědomil, že jeho vlastníkem je ten starý, vrásčitý kaštan stojící u vstupu na kamennou cestu.

– Dobré ráno, Jakube! – Lucynka plakala Petal – Jak se máš?

– A, docela dobře, i když letos trpím revmatismem. A ty, Lucinko? Jaká byla cesta? – zahřměl kaštan Jacob.

– Děkuju, velmi dobře! Tentokrát foukal silný vítr od západu, tak jsme se mohli celou cestu krásně točit. Tohle je můj nový přítel – řekla Lucynka a ukázala na pana Filípka – ale fakt nevím, jak se jmenuje… – uvědomila si Petka.

– Filípek, jmenuji se Petal Filípek- Náš přítel rychle prolomil ticho.

– Tak vítej Pete Filípek na Zemi- řekl Jakub hrdě.

– Eeee… dobrý večer – zamumlal Filípek, vyděšený velikostí svého nově nalezeného přítele. O chvíli později, pravděpodobně o dvě mrknutí později, náš hrdina a Peťka Lucynka přistáli na jedné z Jakubových pikantních bot.

– Oj, oj, oj! – Filípek utekl, który w czasie lądowania dwukrotnie się potknął i upadł. – Při lekcích přistání jste museli být opatrní – pomyslel si trochu zahanbeně. Než se stačil postavit na rovné nohy, byla Lucynka po jeho boku. Natáhla k němu svou bílou ruku a pomohla mu na nohy.

– Ach, dobře, můžeme oznámit celému světu s vaším příjezdem, že zima začíná – zaskřehotal Jakub – manželství, manželství, manželství… Před několika dny jsem ztratil listy, takže vaše návštěva pro mě není překvapením. Když skončí jedna sezóna, začíná další. Je mi smutno bez mých zelených listových přátel, ale teď mě budeš doprovázet – řekl Jacob Chestnut s nadějí.

– Yhymm… – odpověděla Lucynka tiše – Rád bych tu zůstal celou zimu, a Ty Filikpku? Ty zůstaneš? – zeptala se Lucynka okvětního lístku naší kamarádky.

– Když jsem odcházel z domu, bál jsem se, že jdu úplně sám. Když se na tebe podívám, vím to, to není pravda. Už se nebojím. – odpověděl hrdě pan Płateczek Filípek.

Toho prvního zimního večera na Zemi se náš přítel cítil šťastný jako vždy… .>