Elemelek vrabec a brambor

Elemelek vrabec a brambor

Jednou vrabec, Elemelek, našel na poli brambor. Ne příliš velký, ne příliš malý, ideální k jídlu. Ale jíst brambory syrové je nepříjemné a nezdravé. Budou mnohem lepší, když jsou upečené.
Skrzesał iskrę Elelek, suché listí kolem vrhu, dá dvě větvičky blízko a oheň už hoří.
Kartofel – cítíš? – nakonec to tak krásně voní, tak lákavě nafoukne, že je nemožné to přímo nést.
Elemelek to nevydržel, chce si vzít brambor, rychle to sežer, dříve, již brzy…
-Ajajaj!
To v ambarách!
Macha łapką Elelek, a na jeho tlapce je bublina. I když malá bublina, jakkoli to bolí, ale peče.
V lesním lese je lékárna, Elemelek tedy neváhá, zvedá křídla, on říká: “letím” – a za chvíli je v lékárně.
A v lékárně je vrána, velmi moudrý a poučený. V čistotě, bílý kabát je, Drží si trubku u ucha a dychtivě poslouchá trubkou, protože je trochu hluchá.
-Chtěl bych mast na popáleniny…
-Mít? Dejte něco na očistu? Vezměte ricinový olej, zítra bude bříško zdravé.
-Ale, ne bříško, pěkná vrána! Moje tlapa hořela a vyskočila ošklivá bublina.
-Pečeť? Vložte těsnění do zářezu? Ale dobře- i když mám tři sta drog, zubní lékař musí poskytnout výplň.
Takže vrabec- tvrdá práce- hyc! skočí na stůl, posadí se a natáhne svůj spálený dráp přímo na vránu.
Perfektně prohlédla prst vrány ze všech stran, Oblékla si lněné semínko a nařídila pít heřmánek, protože je to vynikající bylina. Potom napsala potvrzení, zdvořile řečeno:
-Zaplaťte prosím čtyři centy v pokladně.
Myslím, že tuto bublinu držel těsně tři dny, ale nakonec se obával obkladů a někde beze stopy odešel. Od nynějška, pokud Elemelek pečí brambor, trpělivě čeká na boku, když brambory zhnědnou.

Zvláště doporučujeme barvení ptáků.